Konstrukční a technologické závady v dřevěných konstrukcích

Funkční životnost dřevěných konstrukcí v interiéru se odhaduje na 100 až 120 let. Při rekonstrukcích, úpravách, půdních vestavbách je vždy nutné ověřit jejich stav. Stářím se kvalita pevnosti dřeva snižuje, zvláště vznikem výsušných trhlin a destruktivní činností biotických škůdců dřeva. Riziko většího poškození dřevěných konstrukcí vzniká u

• objektů se zanedbanou údržbou střešní krytiny
• svodů dešťové vody
• při neodborných stavebních úpravách
• v místech s neprodyšně uzavřenou dřevěnou konstrukcí atd.

Pevnost se snižuje i dlouhodobým přetížením, které se projevuje nadměrným průhybem dřevěných konstrukcí.
 
Před prováděním úprav starších objektů je nutné provést podrobný stavebně-technický průzkum nejlépe doplněný mykologickým průzkumem. Stavebně-technickým průzkumem se ověří stav podzákladí, pevnost malty, zdiva a vlhkostní poměry objektu. Mykologický průzkum zjistí stav a poškození dřevěných konstrukcí. Důležité je znát budoucí vlhkostní poměry objektu. Tímto stavebně-technickým průzkumem se dosáhne snížení nákladů na stavební zásahy do objektu. Podmínkou je důsledné dodržení technologického postupu. Častým závažným prohřeškem je použití vlhkého dřeva, téměř neprodyšné uzavření dřevěných konstrukcí před jejich vysušením a zazdívaní zhlaví trámů a krokví.

Rovnovážná vlhkost dřeva

Rovnovážná vlhkost dřevěných konstrukcí je závislá na relativní vlhkosti vzduchu, a tím i na teplotě vzduchu. Většinou se neuvažuje vlhkost v zimním období, které je nepříznivé pro činnost biologických škůdců. Dlouhodobá rovnovážná vlhkost dřevěných konstrukcí je silně závislá na proudění vzduchu, a tím i na rychlosti vysychání dřevěných konstrukcí. Z grafu lze získat obecné informace o budoucích vlhkostních poměrech dřevěných konstrukcí.
Přesnější informace poskytuje výpočtová rovnovážná vlhkost dřevěných konstrukcí. Při výpočtu se musí uvažovat i o dostatečných zdrojích vlhkosti a možnostech rychlého vysoušení dřevěných konstrukcí volným prouděním a výměnou vzduchu pomocí kanálků nebo zvýšením tepelné izolace zdiva. Ohrožení dřeva dřevokazným hmyzem začíná při vlhkosti vyšší než 10 %, dřevokaznými houbami až při vlhkosti vyšší něž 18 až 20 %. Pokud není možné v některých částech objektu snížit vlhkost dřeva, je nutné dřevo chemicky ošetřit. Jinak by mohlo v krátké době, většinou již za 2 až 4 roky dojít k destrukci dřevěné konstrukce.

Nejčastější konstrukční a technologické závady

1. Žádná nebo nevhodně provedená chemická ochrana dřeva v rizikových částech objektu. 
2. Těsné zazdění dřevěných konstrukcí, běžné například u stropnic a vazních trámů a krokví. 
3. Téměř neprodyšné uzavření dřevěných konstrukcí ve vlhkých částech objektu nebo místech s kondenzací vody. 
4. Těsný dotyk chladných kovových částí se dřevem ( např. vodovodní potrubí ). 
5. Nedostatečná tepelná odolnost zdiva způsobuje kondenzaci vody, a tím zvlhčování zdiva a dřeva. 
6. Předčasné uzavření dřevěných konstrukcí po mokrých procesech. 
7. Ukládání suti za pozednice. Stavební suť vytváří tepelnou ochranu a rezervoár vody. 
8. Chybějící větrací kanálky v mezipodlaží vlhkých objektů. 
9. Ve vlhkých místnostech dřevěné obložení stěn bez větracích kanálků. 
10. Nevhodné provedení parotěsných zábran znemožňuje vysoušení dřeva. 
11. Obložení vnějších zdí např. kabřincem zabraňuje odpařování vody vzlínající při porušení vodorovné izolace.